Stránka o vojnách, bitkách a osobnostiach histórie.

Bitka pri Trafalgare (situácia pred bitkou)

9. března 2008 v 17:34 | Odborník |  Napoleónske vojny
Situace v Evropě před bitvou u Trafalgaru
Koaliční války
14. července 1789 začala útokem na vězení v Bastile Velká Francouzská revoluce. Podporu francouzské monarchii vyjádřili, v tzv. Pilnické deklaraci z 27.srpna 1791, císař Svaté říše římské Leopold II., pruský král Fridrich Vilém II. a bratr francouzského krále Karel, hrabě z Artois. Pilnická deklarace byla předzvěstí budoucích válek evropských monarchií proti revoluční Francii.

První koaliční válka skončila po porážkách Prusů a Rakušanů u Valmy ( 20. září 1792 ), neúspěchu rakouské armády v bitvě u Fleurus ( 26. června 1794 ) a vítězném tažení generála Napoleona Bonaparta v Itálii pro Francii triumfálním mírem v Campoformiu ( 17. října 1797 ). Británie, úhlavní nepřítel Francie, se první koaliční války neúčastnila. Přispěla, stejně jako při formování druhé protifrancouzské koalice, pouze finančně. Velká Británie se zpočátku k dění na kontinentě chovala zdrženlivě, vzájemné války, a tím také oslabení kontinentálních mocností, ji vyhovovaly.

Rostoucí síla Francie, hlavního soka Velké Británie v boji o ovládnutí oceánů, ji ale znepokojila, a proto v roce 1798 iniciovala vznik druhé protifrancouzské koalice ( Rakousko, Prusko,Velká Británie, Rusko ) a druhou koaliční válku ( 1799-1802 ). Po počátečních úspěších se, kvůli rozdílným zájmům, začala druhá protifrancouzská koalice rozpadat. Rusko a Prusko ji opustili a Rakousko, po porážkách u Marenga ( 14. června 1800 ) a Hohenlindenu ( 3. prosince 1800 ), uzavřelo s Francií, kde po převratu, od 9. listopadu 1799, vládnul Napoleon Bonaparte jako první konzul, separátní mír v Lunéville ( 9. února 1801 ).
Amienský mír
Osamocená Velká Británie byla 27. března 1802 nucena uzavřít s Francií mír v Amiensu.

Amienský mír se zdál být výhodnější pro Francii, kde byly jeho podmínky akceptovány většinou obyvatelstva, v Anglii byl kritizován a byl považován za špatný. Obě velmoci byly vyčerpány válkou, mír potřebovaly, ale braly ho spíše jako oddechový čas pro nabrání nových sil.Už v době jednání o míru v Amiensu se Francie připravovala na vojenskou intervenci na Haiti. V září 1802 Francie obsadila Piemont a opětovně posuzovala možnost ovládnutí Egypta. V dubnu 1803 se Francie, prostřednictvím generála Decampse, dokonce pokoušela podněcovat protibritské povstání v Indii. Anglie zase nedodržela dohodu a nestáhla se z Malty a ultimativně žádala přístup svého zboží na trhy na Francii závislých satelitních států. Vztahy mezi oběma zeměmi se zhoršovaly.

Diplomatická jednání o sestavení koalic
12. května 1803 byly přerušeny diplomatické vztahy mezi Francií a Angliíí a o týden později byl mezi oběma zeměmi vyhlášen válečný stav. Hlavní role v konečném zúčtování s Francií coby námořní velmocí připadla viceadmirálovi Horatio Nelsonovi, který už napoleonské Francii uštědřil těžkou porážku 1. srpna 1798 zničením její flotily u egyptského Abúkiru čímž rozhodující měrou přispěl k Napoleonovu debaklu při jeho invazi do Egypta.

Anglie neměla síly na vedení vojenských operací na souši, Francie se zase zdráhala podstoupit riziko námořní bitvy s Velkou Británií. Britské loďstvo útočilo na moři na francouzské lodě a Francie uvalila embargo na dovoz anglického zboží na kontinent. Začala jednání o vojenských koalicích. Napoleon doufal ve vytvoření silné koalice Francie, Ruska a Pruska. Tyto úvahy nebyly až tak docela nereálné. Rusko i Prusko byly členy severské koalice ( Rusko, Švédsko, Dánsko, Prusko ), která měla hájit obchodní zájmy signatářů smlouvy proti narůstající dominanci Velké Británie. Rusko bylo znepokojeno britským útokem na dánskou flotilu v Kodani ( 2 .dubna 1801 ) a demonstrací síly britské flotily u ruského Revelu a možnému spojenectví se nebránilo. Napoleonova diplomacie však v klíčovém okamžiku selhala.

V březnu 1804 byl z Bádenska unesen, a posléze ve Franci popraven, vévoda z Enghienu, příbuzný vládnoucího francouzského rodu Bourbonů. Nový Ruský car Alexandr I. byl tímto činem pobouřen a reagoval ostrou nótou. Ve francouzské odpovědi byla, poněkud neprozíravě, zmíněna i narážka na vraždu Alexandrova otce, bývalého cara Pavla I., podle oficiální verze zemřelého přirozenou smrtí. Pro Alexandra I., který patřil mezi spiklence, bylo nyní spojenectví s Francií nepřijatelné. Pruskou nabídku na zprostředkování mírových jednání mezi Velkou Británií a Francií Napoleon zamítl a jeho pozdější iniciativa postoupení Hannoverska Prusku za spojenectví s Francií přišla pozdě. V listopadu 1804 se Rusko dohodlo s Rakouskem na společném postupu proti Francii. 2. prosince 1804 se Napoleon nechal korunovat francouzským císařem. 11. duben 1805 byl vítězstvím britské diplomacie. Toho dne se Rusko, za příslib financování vojenských akcí, dohodou v Sankt Petěrburku, připojilo k protifrancouzské koalici.Naopak Španělsko se, poté co britské lodě v roce 1804 napadly španělské fregaty, pevněji přimklo k Francii.

V třetí koaliční válce proti sobě stanuli na jedné straně Francie, Španělsko Bavorsko, Wurttembersko a Bádensko na druhé straně stanuli po boku Velké Británie Rusko, Rakousko a Švédsko
Válka začíná
18. května 1803 se Nelson nalodil na Victory, vyvěsil modrou admirálskou vlajku, a vyplul do Středozemního moře. Jako vrchní velitel britských sil v oblasti měl za úkol blokovat francouzskou flotilu v jejím nejdůležitějším přístavu, Toulonu, a ničit všechny francouzské lodě, ne které narazí. Britská admiralita dlouhodobě blokovala všechny významné přístavy Toulon, Brest, Rochefort i španělské přístavy v Cádizu a Cartageně. Touto, ze strategického hlediska nezbytnou, blokádou bránila francouzským a španělským lodím vyplout k průlivu La Manche.
Francouzský operační plán
Francouzský operační plán předpokládal, že francouzské a španělské lodě prolomí blokádu svých přístavů, přeplují Atlantický oceán do Západní Indie, kde se spojí, a provedou mohutný útok v prostoru kanálu La Manche, s cílem neutralizovat britské loďstvo bránící Kanál a umožnit tak přepravu francouzských invazních jednotek do Británie.

O invazi do Anglie uvažoval Napoleon Bonaparte už v dřívějších letech, od května 1803 se hrozba stávala stále více reálnou. V roce 1804 shromáždil francouzský admirál Latouche Tréville na pobřeží kanálu La Manche, v prostoru mezi Le Havrem a Dunkerque, flotilu 2 500 dopravních lodí. Ve vojenských táborech u Boulogne bylo soustředěno až 130 000 vojáků tzv. "Anglické armády" pod velením elitních generálů v čele s Berthiérem, Davoutem, Soultem, Lannesem a Muratem. Napoleon se nechal slyšet, že " Průliv Pas-de-Calais je jen potůček, který může kdokoli kdykoli přeskočit, najde-li k tomu dost odvahy ". Nabubřele tvrdil, že k úspěšné invazi by mu stačilo dostat průliv pod plnou kontrolu na šest hodin, realističtěji ale požadoval " tři mlhavé noci ". Anglie neměla dostatečně početnou pozemní armádu, která by mohla úspěšně čelit vyloděné početnější, lepší, válkou prověřené francouzské armádě vedené zkušenými generály. Sám Horatio Nelson předpokládal, že by francouzská flotila provedla krycí výpad na irské pobřeží, a zatáhla tak do bitvy britskou flotilu. Následně by Francouzům stačilo na dvanáct hodin ovládnout průliv La Manche, během kterých by 250 dělových člunů vylodilo v prostou Doveru 40 000 vojáků, kteří by pak zaútočili na Londýn. O to více se Anglie musela spolehnout na své loďstvo. Bez jeho porážky nebo účinného zablokování svojí námořní flotilou, nemohli Francouzi pomýšlet na úspěch.

Invazi do Británie naplánoval Napoleon na srpen 1805. Od 3. srpna do 2. září pobýval osobně v Boulogne a čekal na francouzsko-španělskou flotilu, které po smrti Latouche Trévilla velel admirál Pierre Charles de Villeneuve. Napoleon neměl ovšem času nazbyt, třetí koalice by na podzim 1805 mohla na postavit do pole až 500 000 vojáků. Napoleon počítal i touto variantou a 13. srpna dokončil operační plán blížící se války na kontinentu. ( válka začala 8. září 1805 vstupem francouzských vojsk do Bavorska ).
Britové blokují nepřátelské přístavy
Britská blokáda nebyla neprodyšná. V noci nebo za mlhy dokázaly z blokovaných přístavů vyplout nejen jednotlivé lodě, ale i celé eskadry. 1. ledna 1805 proklouzla britskou blokádou francouzská eskadra z Rochefortu a podobná nepříjemnost postihla dvakrát i Nelsona. Poprvé, 17. ledna 1805, mu z Toulonu " zmizelo " dvacet Villeneuveových lodí. 30. března 1805 se situace opakovala. Nelson, který se zprvu domníval, že Villeneuve míří do východního Středomoří, se až 6. května dozvěděl, že Francouzi směřují přes oceán do Karibiku. Dospěl k názoru, že Villeneuve hodlá obsadit tamější britské kolonie a bez rozkazu se ho s většinou eskadry vydal stíhat. Villeneuva měl z rozkazu Admirality pronásledovat viceadmirál Collingwood, ale ten, poté, co zjistil, že Nelson s větší částí flotily odplul za Villeneuvem, zaujal jeho místo a dál blokoval přístavy nepřátelské přístavy. Pronásledování známé jako " dlouhá honička " skončilo neúspěchem. Šest tisíc kilometrů přes Atlantik sice zvládnuly Nelsonovy lodě o deset dnů rychleji než Villeneuve, ale francouzského admirála se dopadnout nepodařilo. Villeneuve se od pobřeží Martiniku vydal zpět do Evropy. Nelson odrazil od břehů Barbadosu devět dní po Villeneuvovi. K Admiralitě vyslal rychlou brigu se zprávou o pohybu nepřátelského loďstva.

Zpráva dorazila včas a britské lodě blokující Brest a Rochefort dostaly rozkaz zaútočit na blížící se francouzsko-španělskou flotilu.. 22. července 1805 došlo k boji u mysu Finisterre na severozápadě Španělska. Proti dvaceti řadovým lodím admirála Villeneuva postavil viceadmirál Calder patnáct řadových lodí. Calder zajal dvě řadové lodě protivníka, ale bitva skončila bez jasného vítěze a francouzský admirál se stáhnul do přístavů ve Vigu a Ferrolu. Calder byl kritizován za nerozhodnost a nedostatek agresivity. Podle kritiků prý propásl příležitost zničit jádro protivníkových námořních sil. Hlavního cíle se ale Calderovi podařilo dosáhnout. Villeneuve se neodvážil pokusit o průnik do kanálu La Manche.

Nelsonovi se dostalo ovací za záchranu kolonií a obchodních lodí v Karibském moři. Poněkud neodůvodněně, protože Villeneuve obsazení britských kolonií v Západní Indii ( Karibiku ) neplánoval. 18. srpna přistál Nelson naposledy v Portsmouthu. Admiralita, unavená dlouhými roky čekání na francouzskou invazi, dospěla k názoru, který panoval už delší dobu mezi britskou veřejností, že pouze Horatio Nelson je tím, kdo dokáže definitivně skoncovat s hrozbou invaze. Koncem srpna 1805 oznámil premiér William Pitt Nelsonovi, že převezme od viceadmirála Collingwooda vrchní velení a bude velet britské flotile v rozhodující bitvě.

Mezitím se začala měnit situace v kontinentální Evropě. 26. srpna 1805 přikázal Napoleon Bonaparte náčelníkovi generálního štábu Berthiérovi opustit vojenské ležení u Boulogne a zamířit na východ. Villeneuva se nedočkal a Francii hrozilo nebezpečí ze strany Rakouska a Ruska. Bezprostřední hrozba invaze pominula. Napoleon vydal Villeneuvovi nové rozkazy. Invaze do Británie byla zrušena. Villeneuve se měl s flotilou přemístit z Cádizu do Cartageny, kde měl posílit flotilu o osm řadových lodí.

2. září 1805 navštívil Nelsona na jeho sídle v Mertonu kapitán Henry Blackwood a informoval ho o spojené francouzsko-španělské flotile třiatřiceti lodí, která se shromáždila v jihošpanělském Cádizu a je zde blokovaná britskou flotilou. 13.září 1805 odcestoval viceadmirál Nelson do Portsmouthu odkud hodlal odplout k Cádizu, aby se ujal velení nad britskou flotilou. Okolo Nelsona se spontánně shromáždily davy lidí, aby se rozloučili s populárním admirálem. Lidé provolávali Nelsonovi slávu a tlačili se kolem něho. Snad každý si chtěl potřást rukou s velitelem mířícím do rozhodující bitvy. Davu se zmocnilo mystické vytržení, lidé plakali, poklekali, modlili se a žehnali mu. Vojáci neměli šanci proti davům zasáhnout. Nelson se nalodil na Victory a v doprovodu fregaty Euryalus kapitána Balckwooda se vydal se na svou poslední cestu. Břehy hrdého Albionu už neměl nikdy spatřit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Francis Drake. Hovorí vám niečo toto meno?

Áno! Viem kto to je. 48.4% (46)
Niečo by som o ňom vedel/a povedať. 27.4% (26)
Už som to meno počul/a. 7.4% (7)
Neviem o ňom nič. 16.8% (16)

Komentáře

1 baska baska | Web | 12. března 2008 v 20:44 | Reagovat

Mas pekny blog

2 Odborník Odborník | 13. března 2008 v 15:41 | Reagovat

vyborne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama